„Jádro mých úvah o roli Spojených států ve světě je prosté: americká moc, hájící především národní suverenitu, je dnes hlavním garantem celosvětové stability, přitom však americká společnost vyvolává globální společenské trendy, které tuto tradiční národní suverenitu narušují. Americká moc ve spojení s dynamikou americké společnosti by mohla vytvářet celosvětové společenství, které bude sdílet společné zájmy. Pokud však Amerika použije svou moc nesprávně a obě tendence budou ve vzájemném sporu, může nastat světový chaos, ve kterém Spojeným státům připadne role nenáviděného nepřítele.

Dnešnímu světu se nemusí líbit americká nadvláda: může jí nedůvěřovat, nesnášet ji, někdy proti ní i konspirovat. Ale z praktických důvodů nemůže jít přímo proti ní. …Čína a Rusko si zahrávaly s myšlenkou na strategické přátelství a na podporu globální ˇmultipolarity´, kterýžto pojem lze snadno rozluštit jako ´anti–hegemonii´. Prakticky z toho nic nevzešlo, jelikož Rusko je ve srovnání s Čínou relativně slabé a Čína navíc pragmaticky nahlédla, že v současné době potřebuje především zahraniční kapitál a technologii. Ani jednoho by se jí nedostalo, kdyby její vztahy se Spojenými státy byly antagonistické. …

Stejně se to má se současnou americkou převahou. Také ona v v určitém okamžiku padne, nejspíš později, než si někteří přejí, a dříve, než předpokládá většina Američanů. Klíčová otázka zní: co ji nahradí? Náhlý konec americké hegemonie by nepochybně uvrhl svět do globálního chaosu, ve kterém by mezinárodní anarchie přerušovaly výbuchy skutečně hromadné destrukce. … Mocnosti minulého století jsou příliš vyčerpané nebo příliš slabé, než aby mohly přijmout roli, kterou dnes hrají Spojené státy. …

… Amerika se dostala do sedla v době, kdy národní suverenita a národní bezpečnost znamenaly téměř totéž. Právě těmito pojmy se definovaly mezinárodní vztahy. … každý stát byl na svém území svrchovaným a absolutním arbitrem, pokud šlo o národní bezpečnost. Ačkoliv národní suverenita měla být podle práva absolutní, zjevný nepoměr mezi silami jednotlivých států se nejen vynucoval výrazné kompromisy, především ze strany slabších států, ale přinášel také značné narušování suverenity slabších států státy silnějšími. …

Když v roce 1945 vznikala Organizace spojených národů, větší státy si dobře uvědomovaly, že pokud má tato organizace hrát smysluplnou bezpečností úlohu, je nutné vzít v úvahu potřebné globální moci. Přitom však nebylo možné zcela odložit princip rovnosti suverénních států. Výsledný kompromis zajistil rovné hlasovací právo všem členským státům ve Valném shromáždění Spojených národů a právo veta v Bezpečnostní radě OSN pro pět vůdčích mocností, které vyšly vítězně z druhé světové války. Tento vzorec byl nevysloveným přiznáním, že národní suverenita je stále více pouhou iluzí a ve skutečnosti náleží jenom hrstce velmi mocných států. …

Nejdříve na sklonku padesátých let, a možná až v době kubánské krize, Amerika s hrůzou pochopila, že moderní technologie udělala z nezranitelnosti věc minulosti. … Na základě celonárodní intenzivní diskuse se dospělo k dohodě, že stabilního vojenského vztahu se Sovětským vztahem lze dosáhnout jedině prostřednictvím vzájemných vojenských omezení. …

A skutečně, po pádu Sovětského svazu v roce 1991 přestaly být sovětské rakety námětem redukčních dohod a místo toho je dostaly na starost americké demontážní týmy: peníze a technika Spojených států pomáhaly zvyšovat bezpečnost úložných prostor pro sovětské raketové hlavice, které kdysi naháněly hrůzu. Skutečnost, že se sovětský atomový arzenál dostal do amerického opatrovnictví, jasně dokládá, nakolik vybledla sovětská hrozba. …

… Globální bezpečnostní problémy v prvních desetiletích jednadvacátého století se tedy kvalitativně liší od problémů dvacátého století. Přetrhlo se tradiční spojení mezi národní suverenitou a národní bezpečností. V popředí bezpečnostní politiky Spojených států samozřejmě zůstávají americké strategické zájmy, jelikož potencionálně nepřátelské velké státy (jako je Rusko nebo Čína) mohou i nadále způsobit značné škody americké vlasti, kdyby se zhroutilo mezinárodní uspořádání. … takže jednou z hlavních starostí americké bezpečnostní politiky bude i nadále, aby si Spojené státy udržely svůj technologický náskok. …

Války mezi rozvinutějšími zeměmi (jakkoli nepravděpodobné) a války rozvinutých zemí proti méně rozvinutým (ty jsou pravděpodobnější) budou napříště probíhat s využitím stále přesnějších zbraní a jejich cílem nebude totální zničení nepřátelské společnosti, nýbrž odzbrojení a tím podmanění protivníka. …Daleko pravděpodobnější než organizované, trvalé, formální války jsou dnes náhlé a infiltrační boje. Formální vyhlašování válečného stavu je věcí minulosti. …

Amerika má v dlouhodobém horizontu dvě možnosti: buďto se může snažit o postupnou a obezřetnou proměnu své nadvlády do podoby stabilního mezinárodního systému, … . Zachování americké nadvlády by preferovaly konzervativnější složky americké společnosti a americká elita. …Ochota převést určitou moc na podobně smýšlející spojence při vytváření globálního bezpečnostního systému je naopak vlastní té části americké společnosti, která má blíže k liberalismu a je schopna promítnout domácí společenské spravedlnosti na internacionální rovinu. …

Pokud však skutečně chceme zlepšit obranu vlasti … potřebujeme především schopnou zpravodajskou službu. … měli bychom účinněji a větší měrou využívat lidí infiltrovaných do zahraničních vlád a teroristických organizací a podnikat tajné útočné akce s cílem zamezit komplotům proti Americe už na samém počátku. …

V této třetí velké diskusi o americké národní bezpečnosti je klíčová otázka následující: jakým způsobem definovat hrozbu? … Prezident Bush tíhl k tomu (možná pro své náboženské založení), hovořit o této hrozbě téměř v teologických pojmech, vidět zde střet ´dobra a zla´. Dokonce sáhl po leninské frázi, ´kdo není s námi, je proti nám´: takový výrok sice dobře odpovídá vzedmutí veřejných nálad, ale je příliš černobílý … .

Americkému lidu nejspíše nějakou dobu postačí ´osa zla´ jako hrubá definice bezpečnostní hrozby. … Téměř za každým teroristickým činem se proto skrývá politický problém. … Pokud se chceme vyrovnat s terorismem, nemůžeme jen vést vojenské tažení na odstranění všech teroristů; musíme rozpoznat politické pohnutky, které jsou v pozadí jejich činů, a určitým způsobem na ně reagovat. …

Terorismus, který má své kořeny v etnické, národnostní nebo náboženské zášti, je tou nejvytrvalejší, nejodolnější formou terorismu. … Proto je nezbytné teroristy odstranit. Pokud si ovšem chceme být jisti, že znovu nedoplní své počty, potřebujeme důkladně propracovanou politickou strategii, abychom zeslabili politické a kulturní vlivy, které dodávají terorismu na síle. Musíme politicky odříznout kořeny terorismu. …

Nelze obejít historickou skutečnost, že právě americké působení na Středním východě je hlavním důvodem, proč se terorismus zaměřil právě na Spojené státy; … Americká nechuť rozpoznat a uznat spojení mezi událostmi z 11. září a moderními politickými dějinami Středního východu … je proto nebezpečná forma zapírání. ...

Američané nejsou zcela bez viny, pokud jde o rozšíření nukleárních zbraní. Amerika pomáhala Velké Británii vyrobit atomové zbraně;, tajně podporovala Francii; a mhouřila oči nad Izraelem možná nejen to; smířila se s nukleárními programy Číny, Indie a Pákistánu; a dostatečně nestřežila svá vlastní jaderná tajemství. …

Spojené státy si tak v podstatě přivlastnily právo určovat, kdo je nepřítel, a bojovat proti němu, aniž by se nejdřív dosáhnout mezinárodní shody na společné definici hrozby. Zavedenou doktrínu o oboustranně zaručené destrukci (známou jako MAD) tak nahradila nové koncepce jednostranně zaručené destrukce (kterou bychom mohli zkracovat jako SAD). …

Sloučení dvou odlišných věcí – defenzivní akce, která má zabránit bezprostředně hrozícímu nebezpečí, a prevence – celou věc ještě více zamlžuje. …Defenzivní akci, která odvrací hrozící útok, lze hájit svrchovaným národním zájmem tváří v tvář hrozícímu nebezpečí a ze své podstaty bývá jednostranná. … Oproti tomu preventivní akci by měla předcházet, je–li to možné, mobilizace politického tlaku (včetně mezinárodní podpory) a k použití síly měli bychom se uchylovat pouze ve chvíli, kdy byly vyčerpány všechny ostatní prostředky a kdy zastrašování není již spolehlivé. Neschopnost mezi těmito věcmi rozlišovat – zvláště pak ze strany supervelmoci, která má k dispozici největší odstrašovací prostředky – může uspíšit příchod epidemie jednostranných ´preventivních´ válek maskovaných za ´defenzivní akce´. …

Ústředním bezpečnostním problémem Spojených států se v posledním desetiletí 20. století stal konflikt v Eurasii. Jihovýchodní část eurasijského kontinentu je dějištěm nebezpečných etnických a náboženských bojů mezi státy, místní extrémistické režimy zde usilují o získání zbraní hromadného ničení a celé území je živnou půdou nejfanatičtějších vyznání a militantních hnutí, kterým by časem mohla padnout do rukou výzbroj zdejších států. V oblasti žije více než polovina světové populace … a rovněž tři čtvrtiny světové chudiny. Dané území je hlavním zdrojem světové demografické exploze a stále napjatějších mezinárodních migračních tlaků. (Celých 85 % obyvatel jižní Asie má nižší příjem než 2 dolary denně. … Nejvýbušnější nálože etnických konfliktů. Zhruba 25 milionů Kurdů je rozseto na území Turecka, Iráku, Iránu a Sýrie. Asi 5 milionů izraelských židů ovládá více než 4,5 milionu palestinských Arabů. Zhruba 15–25 milionů ázerbejdžanských Turků, žijících na území Iránu, je odděleno od vlastního Ázerbejdžánu. Indie a Pákistán si rozebrali přinejmenším 8 milionu obyvatel Kašmíru. V Čečensku pokračuje ruská genocida.) …

Zvláště po událostech 11. září musejí Spojené státy znovu přezkoumat … své složité vztahy s velmi nestálým islámským světem. Jedině tak se budou moci účinně a dlouhodobě podílet na zklidňování výbušného globálního Balkánu v reakci na dvojí nebezpečí terorismu a šíření zbraní hromadného ničení. …

Současný neklid ve světě má navíc ještě další pramen: lidé poznali, jak nerovné jsou podmínky, ve kterých žijí. Až dodenedávna se naprostá většina lidstva podvolovala společenské nespravedlnosti. … Situace se dnes radikálně změnila. Šíření gramotnosti a zvláště vliv moderních komunikačních prostředků mají za následek, že mezi masami nevídaně vzrostlo politické uvědomění. Lidé tak mají daleko větší sklon k nacionalismu, sociálnímu radikalismu a náboženskému fundamentalismu. Tyto nálady živí poznání, že v hmotném bohatství lidstva panují velké rozdíly, což vzbuzuje pochopitelnou závist, zášť a nepřátelství. Tomuto hněvu ještě přidávají na síle samolibé kulturní a náboženské odsudky hédonismu privilegovaných. …

… Terorismus je vlastně nelítostný nástroj boje slabých proti mocným (tato charakteristika jej nikterak nelegitimuje) a slabí v něm mají jednu velkou psychologickou výhodu: v podstatě nemají co ztratit, ale mohou vše – alespoň si to myslí – získat. Nacházejí oporu v náboženské nenávisti nebo v utopickém fanatismu a své přesvědčení vyjadřují s prudkostí, která odpovídá jejich zbidačení. Někteří z těchto lidí rádi obětují svůj život. … Naopak mocní mohou přijít o všechno – zvláště o to, co si cení nejvíce, o svůj blahobyt. Fanatičtí slabí lidé nemohou změnit svou situaci, ale mohou způsobit, aby se mocným žilo hůř a hůř. … Krátce řečeno, taktika otřesu a zastrašení, kterou prosadili stratégové zbrojní revoluce, našla svůj protějšek v ochromující panice, kterou slabí celkem bez problémů vyvolávají mezi silnými. …

Muslimští fundamentalisté … soustředili svou již vydrážděnou zášť na Ameriku. Důvodem je podpora Izraele ze strany Spojených států, americká ochrana režimů, které jsou v celé oblasti nejméně oblíbené, a především okolnost, že Američané poskvrnili nejposvátnější islámskou půdu svou vojenskou přítomností. …Samotná moc a síla nemůže zaručit americkou hegemonii … . Potřebujeme tedy skutečnou spolupráci se svými spojenci. …

Díky vysoké porodnosti a značnému množství konverzí je dnes islám nejrychleji rostoucí světové náboženství. Střední východ v poslední době překonal všechny ostatní regiony v populačním růstu – dospěl k hodnotě 2,7 % , kdežto ve zbytku Asie dosahuje 1,6 %, v Latinské Americe pak 1,7 %. … Muslimské státy mají – a bude to platit stále víc – velmi mladé obyvatelstvo. … převážná část islámského světa se potýká se značnou společenskou stagnací. … Náboženství je sice prvořadým katalyzátorem politického vření v této oblasti, avšak významnými zdroji politické nestability jsou také sekulární příčiny, jako je korupce nebo nerovné rozdělení bohatství. Některé muslimské země trpí děsivou chudobou. Hrubý národní důchod v Afghánistánu je nižší než 200 dolarů na hlavu, v Pákistánu dosahuje zhruba 500 dolarů, kdežto v nedalekém Kuvajtu překračuje 20.000 na osobu. … vládnoucí elity se nestoudně ženou za bohatstvím ( a často je v tajnosti užívají) navzdory celospolečenskému strádání. …

Ve skutečnosti až do americké okupace Iráku v roce 2003, která posílila teokratické nároky šíitů, byl fenomén fundamentalismu na ústupu. … Vztah mezi politickou svobodou a náboženstvím je ještě složitější. Západní světská demokracie je pro islamisty mimořádně problematický pojem, protože pro mnohé z nich znamená bytostně ateistickou společnost. V očích islamistů sekularizační proudy v západním světě poškozují náboženství. … Našli bychom tu také podobný argument, který zaznívá z úst islamistů: moderní společnost potřebuje náboženský hodnotový systém a stát jej má vštěpovat všem lidem. … Politika islamistů má mnohem silnější náboženské zabarvení, protože podle islamistů by se společnost podřízená šarí´i mravně očistila a stát, kterému vládnou islámské hodnoty, by byl bytostně spravedlivější než ten dnešní.

Vezmeme–li v úvahu masovou přitažlivost těchto názorů, islamistický radikální populismus představuje významnou hrozbu jak pro konzervativní, okázale náboženské vlády například Saudské Arábie, tak pro sekularizovanější (často vojenské) režimy takových států, jako je Alžír, Egypt a Indonésie. Nepřímo ohrožuje také Turecko. … islamismus možná není jen úspěšným rivalem islámského fundamentalismu. Možná naznačuje, že kdysi živá, dnes spíše dřímající kultura se opět začíná hýbat. …

Je v zájmu americké národní bezpečnosti, aby muslimští věřící (tak jako lidé v dnes úspěšnějších a demokratičtějších neislámských oblastech) začali vnímat sebe sama jako součást vznikající globální společnosti. …Pokojnější svět zkrátka není možný bez konstruktivní spolupráce s 1,2 miliardami muslimů světa.

V několika příštích desetiletích bude nejvíce vratkou a nebezpečnou oblastí světa, která by dokázala způsobit světový chaos, nový globální Balkán. Islámský svět je nejednotný, a to jak politicky, tak nábožensky. Je politicky nestabilní a vojensky slabý a ještě tak nějakou dobu zůstane. … Hlavní úkol Spojených států při zajišťování globální bezpečnosti bude přinejmenším pro příští generaci spočívat v pacifikaci a posléze v reorganizaci oblasti, ve které panuje největší politická nespravedlnost, sociální strádání, demografické přetížení a potencionálně nejhrubší násilí. Ale jsou tu také největší světové zásoby ropy a zemního plynu. … Toto území zajišťuje 32 % světové ropné produkce a 15 % produkce zemního plynu. … Přitom tři klíčové oblasti světa, Evropa, Spojené státy a Dálný východ spotřebují 60 % celosvětové produkce (16, 25 a 19 procent). …

Spojené státy tu musí podniknout ještě smělejší misi než před padesáti lety v Evropě. … Neexistují žádné samozřejmé odpovědi na zcela základní otázky: s kým a jakým způsobem stabilizovat a pacifikovat, případně znovu uspořádat tuto oblast. … Nakonec se dostáváme k otázce, zda se hlavním strategickým partnerem Spojených států při uklidňování eurasijské regionální vřavy může stát Rusko. Rusko nepochybně má potřebné prostředky a zkušenosti, aby mohlo pomoci. … Rusko dnes začíná vnímat své muslimské sousedy jako zdroj politického a demografického ohrožení … Avšak přítěží Ruska jako potencionálního spojence je jeho minulost a dokonce úplně nedávná minulost. Afghánistán zpustošila ruská desetiletá válka, Čečensko stojí na prahu genocidy …Můžeme tedy spoléhat pouze na jediného skutečného partnera, pokud se chceme vypořádat se situací na globálním Balkáně, a tím je Evropa. Ačkoli bude zapotřebí také pomoci ze strany předních východoasijských států, jako je Japonsko a Čína. … Otázka zní, zda Evropa, do značné míry zaujatá svým vlastním sjednocováním, bude mít dostatečnou vůli a velkorysost, aby se zapojila do společného programu. … V podstatě totéž platí pro Japonsko.

Po 11. září začaly konzervativnější složky americké politické scény … prosazovat představu, že by Spojené státy měly na Středním východě zavést úplně nový pořádek a reagovat tak na novou hrozbu terorismu a šíření zbraní hromadného ničení. Sledování této vize již přineslo násilné ukončení diktátorského režimu Saddáma Husajna a možná je předzvěstí zásahu proto baasistickému režimu v Syrií nebo iránské teokracii. Neexistuje proto žádné dlouhodobě únosné řešení problémů této oblasti, aniž by Spojené státy a Evropská unie stále výrazněji nespolupracovaly. … Právě na Středním východě by evropská zahraniční politika…mohla získat výslovně protiamerickou podobu.

Problém, jak dovést do konce dohodu mezi Izraelci a Palestinci, je skutečně vážný. …Mezinárodní společenství se v zásadě shodne na základních rysech této smlouvy: vzniknou dva státy, jejichž území bude odpovídat hranicím z roku 1967, přičemž příměstské jeruzalémské osady se začlení do Izraele; v Jeruzalémě vzniknou dvě hlavní města; palestinští utečenci budou mít pouze nepatrné nebo jen symbolické právo na návrat a většina navrátilců se usadí v Palestině (nejspíše v uvolněných izraelských osadách); v Palestině vznikne demilitarizovaná zóna, kde by mohlo působit NATI nebo jiné mírotvorné síly; a konečně arabští sousedé Izraele jasně a jednoznačně uznají legitimitu izraelského státu. … Vyřešení arabsko–izraelského konfliktu by také napomohlo americkým snahám o postupnou demokratizaci přilehlých arabských států. …

Na rozdíl od energeticky bohatého Ruska většina států v této oblasti, od Kazachstánu a Azerbejdžánu až po Saudskou Arábii, téměř výlučně vyváží, ale nespotřebovává energii, kterou získává ze své země. … Jelikož tři ekonomicky nejdynamičtější oblasti, Severní Amerika, Evropa a východní Asie, potřebují spolehlivý přístup k přiměřeně nákladné energii, byla by strategická nadvláda nad touto oblastí, byť by ji zahalovaly společné dohody, globálně klíčovým hegemonickým přínosem. …

Třebaže Rusko nestálo v cestě žádným vojenským snahám Spojených států změnit strategickou situaci v této oblasti, současné geopolitické zaměření v Perském zálivu může ohrozit americkou snahu o upevňování nezávislosti států kolem Kaspického moře. Jelikož Amerika má plno starostí se společenskými otřesy v Iráku ( o vzrůstajícím americko–iránském napětí ani nemluvě), Moskva by mohla obnovit svůj dřívější nátlak na Gruzii a Azerbejdžán, aby tyto státy přestaly usilovat o vstup do Severoatlantického společenství; Rusko by mohlo zesílit svůj tlak a podemlívat politickou a vojenskou přítomnost Spojených států v centrální Asii. Tím by se zkomplikovala americká snaha zapojit státy centrální Asie do širšího úsilí o potlačení islámského fundamentalismu v Afhánistánu a Pákistánu. … Všechna zmíněná rizika by mohla snížit strategická spolupráce mezi Spojenými státy a Evropskou unii v Iráku a Iránu. …

Útoky z 11. září zvýraznily několik základních mezinárodních trendů, které až do té doby nebyly tolik zřetelné: 1) stále se rozšiřuje propast mezi vojenskými schopnostmi jednotlivých států, nejenom mezi Spojenými státy a jejich dřívějšími komunistickými rivaly, ale i mezi Amerikou a jejími základními spojenci; 2) politicko–vojenské sjednocováni Evropy zaostává ze její ekonomickou integrací; 3) Kreml stále více chápe, že má–li udržet svoji územní celistvost, nezbývá mu než spolupracovat se Západem jako jeho mladší spojenec; 4) vůdčí čínští představitelé se shodli na tom, že Čína potřebuje oddech od mezinárodní politiky, aby zvládla další fázi své obtížné vnitrostátní přeměny; 5) japonské politické špičky mají stále větší tendenci vytvořit ze země mezinárodně významnou vojenskou mocnost; 6) celý svět si stále více uvědomuje, že Amerika coby úhelný kámen globální stability může nechtěně tuto stabilitu vydat všanc. …

Vojensky soběstačná Evropa, dokonalá globální politicko–ekonomická mocnost podobná Americe, by postavila Spojené státy před bolestnou volbu: buďto se zcela oprostit od evropských vazeb, nebo sdílet s Evropou zodpovědnost za správu světa. Kdyby se americká moc přestala angažovat na západní periferii eurasijského kontinentu, vydala by Eurasii novým a nepředvídatelným konfliktům mezi hlavnímu eurasijskými soupeři.

Politicky mocná Evropa, schopná ekonomicky soupeřit s Amerikou a vojensky nezávislá, by nevyhnutelně zpochybnila americkou převahu ve dvou oblastech, které jsou pro Spojené státy strategicky klíčové: na Středním východě a v Latinské Americe. Nejprve bychom to pocítili na Středním východě nejenom proto, odmítal, že je Evropě geograficky blízký, ale především proto, že Evropa do značné míry závisí na tamní ropě. … Pokud by se Evropa nejspíš obrátila k Latinské Americe … latinsko–americký nacionalismus by citlivě reagoval na zesilující se politické, ekonomické a kulturní vazby se sebevědomou Evropou,což by oslabovalo tradiční americkou nadvládu v této oblasti. …

Více než před dvěma desítkami let německý premiér Helmut Schmidt pohrdlivě odmítal americkou politiku lidských práv a naopak schvaloval komunistické potlačování disidentů, následně francouzský prezident Valéry Giscard d´Estaing opovrhoval Reaganovou militantností a jeho následník, Francois Mitterand, odmítal Bushovo úsilí o znovusjednocení Německa. …

Vážné soupeření mezi Evropou a Amerikou by určitě uškodilo oběma velmocím. … Jednostranná americká legislativa, nové hospodářské dotace a uvalení vysokých cel na dovoz oceli značně posílily evropský názor, že americký zájem o otevřenou globální ekonomiku je neupřímný a falešný. Tomuto pohledu dodává na síle všeobecné evropské přesvědčení, že Spojené státy zásadním způsobem zanedbávají své povinnosti v případě globálních problémů, které dlouhodobě ovlivňují kvalitu lidského života a které proto vyžadují regulaci zavedením nadnárodních pravidel, určujících závazné chování všech států. Evropany obzvlášť popudilo, když Amerika náhle a neočekávaně zamítla Rámcovou dohodu o změnách klimatu (Kjótský protokol); … Evropané jsou přesvědčeni o tom, že americké odmítání autority Mezinárodního soudního tribunálu je v rozporu s častými proklamacemi Spojených států o ochraně lidských práv (raději ponechme stranou americký tlak na mezinárodní soudy s válečnými zločinci po několika jugoalávských konfliktech). Americké ekonomické sankce proti Iránu, Iráku, Libyi a Kubě se rovněž vnímaly jako projev americké svévole …

Kritika americké jednostrannosti a lhostejnosti vůči evropským zájmům časově předcházela iráckému střetu. Dokonce i obvykle proamerické Německo se občas poddalo rozšířenému pohledu, že Amerika jedná jednostranně a svévolně;tento názor předcházel nástupu George W. Bushe do prezidentského úřadu. Obvykle umírněné Frankfurter Allgemeine Zeitung ( v článku nazvaném Americká pěst z 2. března 2000) rozhodně odsoudily Spojené státy, protože neberou v potaz ´politickou váhu Evropy´. Důvodem má být to, že ´oba kontinenty se řídí odlišným systémem politických hodnot. Hegemonistická mocnost oíše zákony globalizace. Jedině Amerika se může smířit se stále narůstajícími společnskými rozdíly a s do očí bijící propastí mezi bohatými a chudými. Politické chápáni Evropanů vyžaduje více kontroly a regulace, sladění konfliktních zájmů a omezení moci. Evropská politika se zakládá na úctě a vzájemné podpoře partnerů.´ O týden později obvinil přední liberální týdeník Die Zeit Američany, že dávají přednost ´zákonu džungle´a že ´zabloudili při svém hledání nových nepřátel´. …

Evropané dobře vědí …, že skutečně vážný rozkol by byl vznikající Evropě osudným. … Opět by vzplanuly tradiční obavy z německé moci a vrátily by se staré národnostní spory. … Americká jednostrannost má své kořeny v tom, že Spojené státy chápou sebe sama jako světového nositele a posla svobody. …Polemika ohledně Iráku mezi Washingtonem na jedné straně a Paříží a Berlínem na straně druhé nicméně přinesla hrozivější lekci. Tato třenice vyslala varovný signál, že transatlantické vztahy jsou křehké a že vzájemné obviňování a nedostatek citlivosti svádí Evropu, aby svou snahu o získání nezávislé vojenské moci chápala přímo protiamericky. Evropa, která by se politicky definovala jako ´protiváha ´Spojených států (což je de facto protiamerická definice), by byla Evropou, která zničí Severoatlantickou alianci. Za současných okolností není příliš pravděpodobné, že by se splnily sny, ale ani noční můry obou stran. Potrvá nejméně deset let a nejspíš ještě déle, než Evropa dosáhne potřebné politické jednoty a bude ochotná podstoupit nezbytné finanční oběti, aby se stala globálně významnou mocností. …

Evropská unie a Severoatlantická aliance proto nemají na výběr: musejí se rozšiřovat, protože jinak by promrhaly sví vítězství ve studené válce, musejí se rozšiřovat, ačkoli každý nový přírůstek oslabuje politickou soudržnost Evropy a komplikuje vojenskou operabilitu NATO. …Rozšiřování Evropské unie i Severoatlantické aliance bude i nadále pokračovat. S každým novým krokem … se nebezpečná geopolitická země nikoho posune dále na východ. …

Vstup amerických sil na území dříve sovětských středoasijských republik Uzbekistánu, Kazachstánu, a Kyrgystánu, k němuž došlo po událostech z 11. září, a ruské rozhodnutí (zprvu zdráhavé) smířit se s touto skutečností navíc umožnilo mnoha postsovětským státům, aby snadněji rozvíjely úzké bezpečnostní vazby na euroatlantické společenství jménem společného boje proti terorismu. …Deklaraci o novém strategickém partnerství, kterou 24. května 2002 vyhlásili prezidenti Bush a Putin. Tato deklarace hovoří jasnou řečí: ´Ve střední Asii a na jižním Kavkazu uznáváme svůj společný zájem na prosazování stability, suverenity a územní integrity všech národů této oblasti.´ … Rusko do slova a do písmene nemá na výběr. Soupeřit s Amerikou nedává smysl a společná aliance s Čínou by se rovnala podřízení. …

Jediná možná ruská volba, třebaže taktická, tudíž poskytla Západu strategickou výhodu. Vytvořila přeběžné podmínky, aby západní společsenství geopoliticky pronikalo stále hlouběji do Euroasie. Dříve výlučně ruským ´nejbližším zahraničím´začaly pronikat západní, zejména americké síly, a prohloubily se rusko–západní vazby. Rusko koneckonců nemá na výběr , pokud si chce udržet své nejdůležitější územní državy. Nezměrné přírodní bohatství Sibiře je příslibem ruské budoucnosti a bez pomoci Západu si Rusko vůbec nemůže být jisté, že si toto své panství udrží.

Evropsko–ruské vazby by mohlo posílit nadnárodní úsilí o osídlení a rozvoj Sibiře. Sibiř skýtá Evropanům podobné možnosti, jako kdysi poskytla Aljaška a Kalifornie Američanům: je to zdroj velkého bohatství, příležitost k dobrým investicím a El Dorado pro nejodvážnější osadníky. Chce–li si Rusko udržet Sibiř, potřebuje pomoc; samo na to nestačí kvůli demografickému úpadku a vzhledem k dnešnímu rozvoji Číny, která stojí přímo za dveřmi. Díky významné evropské přítomnosti by se Sibiř nakonec mohla stát společným euroasijským majetkem, využívaným na multilaterálních základech … a evropskou značně usazenou společnost by tak vyburcovala vzrušující ´nová hranice´. … Spolupráci s Ruskem musí doprovázet podpora geopolitického pluralismu v někdejším ruském imperiálním prostoru, což vytváří trvalé překážky jakémukoli pokusu o obnovu ruského impéria. Je proto zřejmé, že Severoatlantická aliance a Evropská unie musejí začlenit nezávislé postsovětské státy, především Ukrajinu, do rozšiřující se sféry svého vlivu. … Případné přijetí Ruska do euroatlantického systému jako normílního, středně důležitého evropského státu … by vytvořilo mnohem solidnější a komplexnější základnu, abychom se vyrovnali s narůstajícími konflikty v západoasijské a středoasijské části globálního Balkánu. …

V tomto prostoru soupeří o regionální nadvládu Čína s Japonskem (podporovaným Spojenými státy), Korejský poloostrov je nepřirozeně rozdělen a neustále výbušný, budoucnost Tchaj–wanu je předmětem sporu, Indonésii mohou rozvrátit vnitřní neshody a Indie se cítí ohrožena Čínou, jíž by se zároveň chtěla vyrovnat. Čína a Indie (stejně jako její nepřátelský soused Pákistán) jsou atomové mocnosti. Severní Korea se o to vzdorovitě snaží a Japonsko nejspíš záhy vyrobí atomové zbraně. … Stabilní východní Asie zajišťovaná postupně institucionalizovaným a pečlivě vyváženým americko–čínsko–japonským strategickým trojúhelníkem by nám poskytlo klíčovou východní kotvu, abychom se mohli vyrovnat s širším eurasijským vířením. …

V příštím desetiletí je ovšem nejpravděpodobnější, že se z Číny stane jasná regionální velmoc, Japonsko bude i nadále udržovat svou převahu ve vojenské oblasti a Amerika se bude snažit obojí zvládnout. … V tomto ohledu bylo velmi výmluvné citlivé zhodnocení dnešní situace, které se objevilo 4. února 2002 v Jiefangjun Bao, oficiálním orgánu Politického odboru Lidové osvobozenecké armády. Říká se tu, že ´základní vzorec dnešního a nejbližšího vývoje mezinárodní situace je následující: celkový mír s místními válkami, celkový klid s lokálním napětím a celková stabilita s místními nepokoji.´ …právě japonsko–americké spojenectví nejvíce trápí stratégy v Pekingu. … Podle čínských politických a vojenských žurnálů nejenže má Japonsko velmi moderní námořní a vzdušné vojsko a druhé nejvyšší výdaje na obranu z celého světa, ale vytváří si také mocný potenciál balistických střel, které kvalitativně předčí výzbroj Francie i samotné Číny a snesou srovnání s americkou výzbrojí. …V čínských očích je ještě hrozivější, že Japonsko má určitě jenom krůček k tomu, aby se stalo jadernou mocností. … v míru má Čína dobrou šancí stát se naprosto doslova globální továrnou, světovým centrem průmyslových investic a největším vývozcem zpracovaných produktů. … Čínské firmy také začínají skupovat některé zbankrotované japonské firmy v jihovýchodní Asii. Číňané cítí, že díky těmto trendům by Čína v příštích desetiletích mohla získat vůdčí ekonomickou roli v oblasti a stát se také politickým vůdcem Asie. …

Navíc vůdčí představitelé Číny cítí, že v zemi sílí vnitřní politické a společenské napětí, které by dokonce mohlo ohrozit stabilitu celého systému. Z mnoha faktorů, které by mohly způsobit politický a společenský nepokoj, jsou zvláště dva významné: stále větší přístup mladé generace k internetu a stále významnější příznaky společenské nerovnosti. …Dokonce i oficiální orgán Komunistické strany Číny veřejně připustil, že ´se začala rozšiřovat a stále se zvětšuje mezera mezi chudými a bohatými a jsou stále zřetelnější rozpory v přerozdělování. (Pokud použijeme koeficient Gini, mezinárodní měřítko nerovnosti příjmů, které se pohybuje v rozmezí 0 až 1 , čím vyšší číslo, tím vyšší nerovnost, a 0,4 představuje nebezpečnou úroveň, pak nerovnost příjmů mezi čínským městem a venkovem dosáhla stupně 0,59, což je úroveň, která ohrožuje společenskou stabilitu. Abychom si udělali představu, Brazílie v roce 2002 byla na stupni 0,607.) …

Tento nadějný scénář platí za předpokladu, že transatlantickou a transpacifickou strategii Spojených států bude i nadále určovat střízlivá definice jak stylu, tak podstaty americké globální vůdčí role. Jestliže tomu tak nebude, nelze vyloučit riziko, že se americká hegemonie stane předmětem celosvětové zášti a Spojené státy posléze ztratí strategickou převahu na eurasijském kontinentě. …

V Evropě by se typickým hlasatelem panevropanství mohla stát francouzsko–německá aliance, oživující říši Karla Velikého, kterou politicky živí nespokojenost s americkou hegemonií obecně a s rolí Spojených států na Středním východě zvlášť. (´Velká většina lidí dospívá k témuž závěru: válka proti Iráku, vedená Spojenými státy, je ilegální a nebezpečná´, Süddeutsche Zeitung, 26.3.2003)

Dnešní celosvětová role Ameriky má své kořeny ve dvou nových ohledech naší doby: prvním je nevídaná globální moc Spojených států, druhým je nevídaná globální interaktivnost. První okolnost představuje jedinečný prvek v dějinách mezinárodních vztahů,jelikož americká hegemonie … je dnes skutečně univerzální skutečnost. Druhá okolnost potvrzuje, že univerzální … proces ´globalizace´ postupně zbavuje národní státy jejich posvátné svrchovanosti. Smíšení obou těchto faktorů způsobuje dalekosáhlou přeměnu mezinárodních vztahů: … vytváří neformální globální společenství.

… reálným projevem této přeměny je vznik prvního skutečně globálního hlavního města. …na březích Potomaku. Washington, D.C. … Jestliže povedeme pomyslnou linii od Bílého domu k monumentální budově Kapitolu, poté k opevněnému Pentagonu a zase zpátky, dostaneme trojúhelník moci. Povedeme–li druhou linii z Bílého domu k nepříliš vzdálené Světové bance, pak k ministerstvu zahraničí a zase zpátky (čímž obsáhneme také Mezinárodní měnový fond a Organizaci amerických států), vymezíme trojúhelník globálního vlivu. Oba trojúhelníky dohromady jasně ukazují, nakolik se tradiční ´zahraniční záležitosti´staly záležitostmi jednoho širokého bulváru. ...

Tato nová situace se odráží ve stále osobnějších vztazích, které vážou politické a ekonomické zahraniční představitele ke Spojeným státům. Mnozí z těchto lidí vystudovali americké univerzity. Studijní pobyt na jedné z předních vysokých škol Spojených států se stává téměř společenským požadavkem … vzniká výrazná globální elita s globálním světonázorem a nadnárodní loajalitou. Tito lidé hovoří plynně anglicky …, jsou vysoce mobilní, mají kosmopolitní životní styl a vážou je povinnosti především vůči zaměstnavateli, kterým je zpravidla nadnárodní obchodní nebo finační korporace. … Každoroční setkání Světového ekonomického fóra se tak stává stranickým kongresem nové globální elity: setkávají se tu nejvyšší politici, finanční magnáti, bankovní stratégové, mediální vládci, akademičtí hlavouni a dokonce i rockové hvězdy.

Po roce 1990, během jednoho desetiletí, Spojené státy třikrát změnily definiční principy svého zahraničního působení Za prezidenta George H.W. Bushe vystihovala novou doktrínu tři slova: Nový světový řád. …Během jednoho roku další americký prezident George W. Bush, vyhlásil zlověstnější vizi budoucnosti, k níž patří také nová definice americké zahraniční politiky: globální nadvláda ve válce proti terorismu. … Vládní prohlášení o bezpečnostní politice z roku 2002 jasně říká, že Amerika si má udržet vojenskou převahu nad všemi ostatními mocnostmi, a také se zde hovoří o zvláštním strategickém právu Spojených států na preventivní vojenskou akci.

Pro Spojené státy má pojem ´globalizace´rozporuplný význam. Označuje počátek nového věku, ve kterém bude svět přístupný, průhledný a umožní vzájemnou spolupráci, zároveň je však symbolem mravní otupělosti a lhostejnosti vůči společenské nerovnosti, které se připisují nejbohatším zemím světa a především Americe.

Globalizace je proto dvojznačná věc. Na jedné straně přináší možnost ekonomického růstu, nabízí přísun zahraničního kapitálu a postupné snižování celosvětové chudoby. Na druhé straně hrozí masivními posuny a otřesy, znamená ztrátu národní kontroly nad ekonomickými příjmy a společenské vykořisťování. …

Globalizace je přirozenou doktrínou globální hegemonie. … Spojené státy dávají ze všech států nejvíc peněz na výzkum a vývoj a mají značný podíl na globálním trhu s rozvinutými technologiemi. Americké nadnárodní koncerny mají pod kontrolou několik trilionů dolarů v zahraničí a americká ekonomika … je motorem globální ekonomiky. Spojené státy si proto mohou dovolit formálně vyhlásit, že nejsou povinny měnit své zákony, snižovat obchodní bariéry nebo odškodnit cizí země podle rozhodnutí Světové obchodní banky. Z vnitřních politických důvodů Amerika skálopevně trvá na vysoce ochranářských opatřeních proti zahraničním zemědělským produktům a uvalila přísné kvóty na dovoz oceli a textilu z chudších zemí, které zoufale potřebují přístup na americký trh. Rozvíjející se země neustále naléhají na Spojené státy, aby snížily své obchodní bariéry, ale nemají dostatečný hlas, aby byly opravdu slyšet.

Ve skutečnosti je globalizace spíše důsledkem toho, že moderní technologie samovolně rozlamují tradiční časové a prostorové bariéry, než aby šlo o americký doktrinální záměr. Nicméně časová souslednost vzniku interaktivního globálního společenství a kulturně přitažlivého národa svádí fenomén globalizace a amerikanizace dohromady.

Právě z toho důvodu, že globalizace má v nejlepším případě mlhavý mravní obsah a její nejhorlivější zastánci zpravidla nejsou zrovna citliví vůči otázkám společenské spravedlnosti, záhy se ozvaly hlasy, které cejchovaly globalizaci jako novou univerzální vykořisťovatelskou doktrínu. Globalizace z kritického hlediska mravně neutrální a duchovně bezobsažná, byla označena za novou ideologii naprostého materialismu, ještě horšího než marxismus. Parodovala se jako sebestředná nauka obchodních organizací, kterým je zcela ukradená společenská spravedlnost, vlastenectví, mravnost a etika. ( Index odpovědnosti za rozvoj, který zveřejnilo Centrum globálního rozvoje, ´seřazuje některé nejbohatší země světa podle toho, nakolik jejich politika napomáhá nebo škodí ekonomickému a společenskému rozvoji chudých zemí.´ … Země G–7, které společně ´vytvářejí dvě třetiny světové ekonomické produkce´, obecně dopadly špatně, přičemž Spojeným státům a Japonsku připadlo dvacáté a dvacáté první místo z jedenadvaceti zemí.) ..

Antiglobalizace …se stala opozičním vyznáním, které emočně těží z antiamerikanismu. … Sociální a politickou bojovnost roznítí … intenzivní pocit společenské nespravedlnosti. (Z pera velmi známého francouzského filozofa Jeana Baudrillarda … dnes lidstvo zakouší čtvrtou světovou válku, první se vedla proti kolonialismu, druhá proti nacismu, třetí proti bolševismu a čtvrtá je proti globalizaci.)

Aby ospravedlnili své veřejné urážky, kritici globalizace občas používají jemnější a mravně motivované výhrady, jimiž se proto bezuzdnému kapitalismu obraceli církevní představitelé již od konce devatenáctého století. Jan XXIII. se ve své encyklice z roku 1961 Mater et Magistra soustředil na ´nárůst sociálních vztahů´v moderním světě, který si podle jeho mínění žádá více starostí o ´socializaci´.Tato narážka a obzvláště použité slovo se vykládaly jako skrytá, ovšem zásadní kritika kapitalismu.

O čtyřicet let později papež Jan Pavel II. ve své řeči k pontifikální akademii společenských věd 27. dubna zdůraznil, ´že globalizace, stejně jako každý jiný systém, musí sloužit lidské osobě; musí stát ve službách solidarity a společného dobra.´ Papež varoval, že ´technologické změny a proměny pracovních vztahů jsou příliš rychlé, než aby kultura dokázala včas odpovědět´, a vyzval lidstvo, aby ´mělo úctu ke kulturní rozmanitosti´. Ačkoli Jan Pavel II. byl dostatečně obezřetný, aby poznamenal, že ´globalizace a priori není ani dobrá, ani zlá, záleží na tom,, jak s ní lidé naloží´, v jeho slovech je cítit znepokojení, pokud jde o základní pohnutky, jimiž se řídí zastánci globalizace. …

Pro vyznavače nového kréda tedy globalizace není ´evoluční projev´, který způsobily moderní technologie. ´Globalizaci vymysleli a vytvořili lidé, kteří měli specifický cíl: vyzdvihnout ekonomické, to znamená korporativní hodnoty nad všechny ostatní.´(John Cavanagh, Alternativy ekonomické globalizace: Lepší svět je možný, San Francisco 2002). …

Globalizace, místo aby se považovala za důsledek technologicky scvrknutého světa, by se proměnila v globální spiknutí proti obecné vůli. (´Dovolíme malé vládnoucí elitě, která se schází v tajnosti a daleko od veřejnosti, aby stanovovala pravidla, která určují budoucnost lidstva? … Ústřední složkou živoucí demokracie je odpovědnost. … Ta je však nemožná, pokud je rozhodovací pravomoc v rukou cizích korporací, jejichž ředitelé žijí tisíce mil daleko a které zákonitě usilují o maximální návratnost investic do rukou akcionářů.´J. Cavanagh, Lepší svět je možný)

Jestliže globalizaci chápeme jako důsledek světové technologické revoluce …, pak je otázka migrace nepochybně naléhavá. … migrace může být bezpečnostním ventilem narůstajících demografických tlaků. … Země, jejichž obyvatelstvo v příštích padesáti letech nejvíce poroste, mají nejslabší ekonomiky, jsou politicky křehké a společensky nanejvýš zranitelné; …Itálie, Španělsko a Japonsko jsou v současné době ´nejstarší´země světa.

Společenský dopad Ameriky na současnou podobu světa připomíná fenomén kulturní revoluce, nicméně revoluce vábivé a nenásilné, která má širší dosah a je trvalejší, takže nakonec působí skutečnou přeměnu. Amerikou podnícená globální kulturní revoluce, která nevychází z politického nařízení ani z demagogické propagandy, nově určuje společenské zvyklosti, kulturní hodnoty, sexuální chování, osobní vkus a materiální očekávání mládeže takřka po celém světě.

Tuto generaci, zvláště pak mladé obyvatele měst, stále výrazněji charakterizují společné touhy, podobné kratochvíle a požitkářství. … mladí lidé chtějí mít poslední CD, jsou okouzleni americkými filmy a televizními seriály, magneticky je přitahuje rocková hudba, počítačové hry, všude se nosí džíny a americká populární kultura proniká dokonce i do místních zvyklostí. …Výsledkem je globální americká nadvláda na poli filmového průmyslu, populární hudby, internetu, značkového zboží, masových stravovacích návyků …Celosvětovou kulturní svůdnost usnadňuje rychlé rozšiřování angličtiny jako mezinárodní lingua franca. …

… Navzdory měsícům oficiální vládní propagandy, že Irák bezprostředně ohrožuje Spojené státy, byla ještě v únoru, jediný měsíc před vypuknutím války, většina Američanů přesvědčena, že by k válce nemělo dojít bez mandátu OSN. Na sklonku roku 2002 se 85 % Američanů domnívalo, že by Spojené státy „měly vzít v úvahu názor svých hlavních spojenců“. …

Nekompromisní rozhodnutí vlády z poloviny roku 2002, že zahájí operaci proti Iráku, … ještě zvýšil sklon amerických činovníků provádět dalekosáhlá strategická rozhodnutí v úzkém kruhu zasvěcenců, jejichž skutečné důvody zůstávají veřejnosti skryty. … Náhlý a téměř současný vznik nové strategické doktríny preventivní války, která převrátila dávno zavedené mezinárodní konvence, jenom podtrhla náhled, že obléhaná hegemonická mocnost, sužovaná zvýšeným domácím nebezpečím, nemusí být schopna demokraticky otevřené a uvážené tvorby zahraniční politiky. …

Během jednadvacátého století může vědecký pokrok v genetickém výzkumu, v biochemickém a genetickém inženýrství nejenom výrazně prodloužit lidský život, ale také zásadně zvýšit kvalitu osobního života a dokonce i osobní inteligenci. Z této možnosti budou nejprve těžit bohatší země a jejich bohatší obyvatelé. … Výsledkem bude nová lidská nerovnost. Současná globální nerovnováha , způsobená rozdíly v bohatství a etnické příslušnosti, se ještě prohloubí a získá velmi výrazný politický rozměr. Takový vývoj může ohrozit úlohu Spojených států jako přední světové demokracie a možná i samotný smysl demokracie. … S rozšiřováním propasti mezi lidmi budou vlády chudších států pod stále silnějším tlakem, aby zavedly politiku, která napraví a odčiní tuto nerovnost a povede k alternativní globální koncepci. …

Tradiční vazba mezi politickou svobodou a politickou rovností, tato základní demokratické koncepce, se odvozovala z představy, že ´všichni lidé jsou stvořeni jako rovní´, to je z přesvědčení, že lidské stvoření je vnitřně rovnostářské. Avšak selektivní zlepšování lidí pomocí manipulace s genetickým kódem, který určuje lidské parametry, by ohrozilo tuto ideu a všechny politické a právní konstrukce, které se na ní zakládají. … Sebestředný pocit vlastní nadřazenosti již dříve poskytl některým lidem ospravedlnění koloniálního vykořisťování, otroctví a přinesl také rasistickou doktrínu nacistů. Co kdyby tato nadřazenost … se stala opravdovou realitou? …

Globální hegemonie Spojených států patří k dnešnímu životu. Nikdo, ani Amerika, v tom nemá na výběr. Také americká hegemonie je pouze dočasná. … Zásadní otázka ovšem zní, jaký hlavní cíl bude sledovat nevídaná globální moc Spojených států. Teprve odpověď na tuto otázku rozhodne, zda americké vůdčí postavení legitimuje a podepře mezinárodní konsensus, nebo se americký primát opře o důraznou nadvládu založenou na národní moci. …

Musíme rozšířit vědomí o společném osudu lidstva. Společné dobro vyžaduje rovnováhu mezi výhodami a povinnostmi, potřebujeme zplnomocnění, nikoli diktaturu. … je zapotřebí, abychom pochopili globalizaci jako fenomén, která má hlubší mravní dimenzi, nikoliv jen příležitost k lepšímu obchodování a vyššímu zisku. …